Felíškovy zkoušky:

27. 03. 2003 Tesco Plzeň - Zkouška přístupu do budov (Public Access Test), prospěl

04. 10. 2003 Liedl Šumperk - Zkouška přístupu do budov (Public Access Test), prospěl

02. 10. 2004 Hypernova Šumperk - Zkouška přístupu do budov (Public Access Test), prospěl na výbornou

Zkoušky

- všichni asistenční pejsci by měli mít zkoušky. Pomocné tlapky, o.p.s. nás zkouší pravidelně každý rok.

Naše zákony totiž dosud otázku testování a přezkušování asistenčních psů neřeší, takže podobné testování zdaleka není v ČR samozřejmou věcí. Navíc Pomocné tlapky testují psy podle těch nejpřísnějších a nejnáročnějších testů, předepsaných americkou asociací Assistance Dogs International a evropskou asociací Assistance Dogs Europe. Jejich psi tedy absolvují stejně náročné testy, jako nejlepší asistenční psi v západní Evropě nebo v USA. Takový přístup k testování je mezi cvičiteli asistenčních psů v ČR naprosto ojedinělý.

Všichni psi Pomocných tlapek jsou takto povinně testováni už před předáním klientovi a pak následně každý rok po celou dobu aktivní služby. Bez úspěšného složení testu nemůže být pes klientovi předán. Platnost každého testu je omezena na 18 měsíců a před uplynutím této doby musí být pes znovu přetestován, jinak by ztratil možnost dále pracovat jako asistenční pes.

A co se vlastně testuje? Stručně vyjádřeno, zkouška simuluje nákup v supermarketu a pobyt v restauraci. Cílem je prověřit chování psa v co nejširším spektru situací, do kterých se může v těchto prostorách dostat. Zkouší se hlavně to, aby pes nebyl při pohybu v prodejně nebezpečný okolí, svému vozíčkáři, ale ani sobě. To vše samozřejmě v žádném umělém prostředí, ale ve skutečném supermarketu a za „plného provozu“. A že sobota dopoledne nepatří mezi období, kdy by byly supermarkety zrovna poloprázdné, to je snad každému jasné.

Během testu zkušební komisaři nejen sledují chování psa, jeho poslušnost a „sehranost“ s vozíčkářem, ale také připraví každému psovi řadu zkušebním řádem předepsaných překvapení. A občas k tomu navíc přidají i nějaké to překvapení nepovinné. Mezi ta předepsaná patří třeba reakce psa na kolem projíždějící nákupní vozík nebo úlekové reakce, když těsně za psem nečekaně spadne něco na zem. Pes musí ale také prokázat naprosto klidné chování v situaci, kdy k němu přijde cizí dítě a pohladí ho. A to byl trochu problém. Nemělo by totiž smysl testovat to s dítětem, které pes zná a proto se vždy v prodejně hledají dobrovolníci, se kterými se pes nikdy dříve nesetkal. Někdy to, ale dalo opravdu dost práce. Mediální antipsí „masáže“ i tady udělaly své... A ta nepovinná překvapení? Tentokrát vedla trasa těsně kolem regálů s psím krmením a pamlsky a komisaři velice bedlivě sledovali, jak budou na tohle „lákadlo“ jednotliví psi reagovat… Testování, ale zdaleka neprobíhalo jen v Hypernově.

V hotelu Diana ve Velkých Losinách, kde byli všichni ubytováni, probíhaly další testy. Jeden z nich trval prakticky po celou dobu pobytu. Cvičitelé zde průběžně sledují chování psů v prostorách hotelu včetně restaurace a také sehranost a spolupráci všech týmů v různých situacích. Pro psy asi nejtvrdší část tohoto testu se však konala v sobotu v poledne, při obědě. Před každého psa byl položen talíř plný krásně vonící svíčkové. Vůně, ale byla to jediné, co z ní psi směli „zkonzumovat“. Byl to totiž test reakce na jídlo, kdy si pes bez dovolení nesmí sám vzít ani kousek jídla, které má doslova pod nosem.

Dalším testem pak je test asistenčních dovedností, ve kterém pes prokazuje právě ty speciální schopnosti dobře a účelně asistovat svému vozíčkáři. Testují se nejen jednoduché povely, ale i ty složitější a kombinované, kdy je pes poslán například pro mobil do sousední místnosti, ale dveře jsou zavřené. I v takové situaci si musí umět poradit. Nejprve otevřít dveře, pak v sousední místnosti najít mobil a bezpečně přinést. Doma je to jednodušší, tam pes zná prostředí a ví, kde obvykle mobil bývá. V hotelovém pokoji, kde je všechno jinak než doma, je to samozřejmě obtížnější. A nakonec test obecné poslušnosti a ovladatelnosti psa, zaměřený především na vykonávání základních povelů, které jsou, ale rozhodující pro spolehlivou ovladatelnost psa na veřejnosti.

Psi absolvovali všechny uvedené testy během jediného dne. Každý z testů přitom sám o sobě trval několik desítek minut. Mezi testy musely týmy navíc absolvovat i cestu autem z hotelu Diana ve Velkých Losinách do Hypernovy v Šumperku a zpět, vždy bylo nutné naložit a pak zase vyložit invalidní vozíky. Pořád se tedy něco dělo, psi při tom všem, ale stále museli správně reagovat a museli být naprosto soustředění na plnění svých povinností. To lze považovat za další součást celkového přetestování, vyzkoušet schopnost psů dlouhodobě se soustředit, rychle zregenerovat své síly (zejména psychické) v krátkých přestávkách mezi jednotlivými testy a otestovat výkon celého asistenčního týmu (vozíčkáře i psa) „při zátěži“. Není tedy divu, že večer byli všichni (tj. psi, vozíčkáři i zkušební komisaři) opravdu dost „utahaní“. Byla to docela „zabíračka“ pro všechny…

A jak to všechno dopadlo? Především bylo jasně vidět, že psi Pomocných tlapek do obchodů pravidelně a často chodí. Test v Hypernově nepředstavoval pro nikoho z nich žádný velký problém. Psi i klienti ho zvládli s přehledem. Někteří to snad ani nebrali jako zkoušku a i pod bedlivým dohledem komisařů si během testu stihli úplně normálně nakoupit. Při testu asistenčních dovedností se pak ukázalo, že psi si velice dobře pamatují i povely, které běžně nepotřebují. Klienti totiž zpravidla tyto povely občas procvičují, nikdy nikdo totiž předem neví, kdy se mu to může hodit. A poslušnost? Znovu se ukázalo, že asistenčního psa bývá těžší dostat od sebe než k sobě a že tito psi se jen neradi vzdalují od toho svého člověka i v situaci, kdy dostanou „volno“…

Možná se teď zeptáte - proč to všechno? K čemu je to dobré? Pochopitelně především pro kontrolu a zajištění maximální bezpečnosti okolí, vozíčkáře i psa při jejich pohybu a práci na veřejnosti.To je dost citlivá záležitost zejména v dnešní době, kdy některé výpady proti psům už ani nerozlišují psy vycvičené a ovladatelné od nevycvičených a neovladatelných a často jsou mířeny zcela obecně, proti všem psům. Většina držitelů asistenčních psů se terčem podobných výpadů už stala. Je třeba, aby si i ti nejzarytější odpůrci psů uvědomili, že v případě asistenčních psů mají co dělat se psem velice pečlivě vychovaným, vycvičeným, pravidelně sledovaným a testovaným. Asistenční psi potřebují především klid a podmínky pro svou práci a nechtějí být žádným způsobem zatahováni do sporů mezi nekritickými „pejskomily“ a dogmatickými „antipsy“. A dalším důvodem je samozřejmě to, aby logo Pomocných tlapek, které nosí psi na vestičce, nebylo jen logem společnosti, která psa vycvičila, ale také známkou a zárukou té nejvyšší kvality.

Až tedy potkáte na veřejnosti asistenčního psa s logem Pomocných tlapek na vestičce, pak máte jistotu, že pes byl (a pravidelně každoročně je) testován podle těch nejnáročnějších testů a že v nich prokázal nejen své asistenční dovednosti, ale také poslušnost, ovladatelnost, vyrovnanou povahu a schopnost bezpečného pohybu na veřejnosti i v těch nejnáročnějších situacích a prostředích. ... Ladislav Metelka