21. února mi volal cvičitel z Pomocných tlapek - Jirka Tomášů, že pan Karel Gott vyhrál cenu TýTý a šek (svou výhru) 50 000Kč věnuje právě Pomocným Tlapkám, o.p.s. na výcvik asistenčního psa. Jelikož se zrovna cvičí Felliny, vyšlo to na nás. Česká televize by to předávání chtěla natočit v pondělí 24. 2. 2003. Bylo by tedy moc fajn, kdybychom přijeli ...

Z Karviné je to pořádná dálka, ale co by člověk neudělal, aby viděl po třech a půl měsících svého pejska... Kdo opravdu chce, je ochoten pro to i něco udělat. A k tomu, když byla taková příležitost! Mirek si musel vzít na pondělí volno a v útery se vrátit zpět do Zlína do práce. Přesto, že mám v Praze sestru, museli jsme jet na otočku, protože jsme u nich nesměli přespat - švagr si to prostě nepřeje!

Zajeli jsme tedy ze Zlína (kde bývám u přítele) pro maminku do Karviné, v neděli si odpočali a 24.2. v 0.30h se vydali na cestu. Báli jsme se, že to nestihneme a nebudeme moci najít Kavčí hory, kde se mělo natáčet v 9.30h. Dorazili jsme velmi brzo, zašli si tedy ještě na kávu a pak už jen čekali, co se bude dít.

Něco po 9h přijel Jirka Tomášu s Felíškem (to bylo radosti) a šli jsme na smluvené místo. Natáčet se pak šlo do parku pod Českou televizí - všichni byli velmi milí a zvláště pán kameraman (jehož jméno jsem si bohužel nezapamatovala, což mě mrzí!) a pán Václav Žmolík z pořadu Černá a bílá. Hezky se ke mě chovali a pěkně jsme si povídali. Byla jsem nervozní, ale jejich přístup a pohoda i milé úsměvy mě uklidnily. Když jsme se konečně dočkali pana Karla Gotta, byla jsem už úplně vyrovnaná a v pohodě.

Karel Gott je velmi milý a má opravdu lidský přístup - choval se ke mě moc hezky, bez odstupu, který by se mohl očekávat od hvězdy takové velikosti. Povídal si se mnou a několikrát mě chytil za ruku, pohladil po rameni ... Bylo to opravdu super a já mám zážitek a krásnou vzpomínku na celý život. Myslím, že Mirek a maminka také. Dokonce i Felíšek z něj vycítil lásku a dobrého člověka a dal to panu Gottovi po psím také patřičně znát. Poté, co jsme se s panem Gottem rozloučili, šla jsem s Felíškem pomalu k našemu autu. Když nás pan Gott míjel mě ve svém voze - zatroubil, stáhl okénko, ještě mi popřál hodně štěstí a kousek cesty mával. Byl to opravdu báječný a povedený den... A já bych tímto chtěla ještě alespoň takto všem moc poděkovat.

Radost mi trošku kazí pouze nedodržený slib - bylo tam spousta fotografů a redaktorů, kteří mi slíbili zaslat fotky emailem, abych je mohla umístit na své vebové stránky, jak jsme se domluvili s panem Gottem. Do dnešního dne jsem však žádné fotky neobdržela a tak máme jen ty náhradní - méně kvalitní, jelikož jsou ofocené z monitoru televize. Fotografie použité v tomto článku jsem si vypůjčila z www. stránek Týdeníku televize. Vydali: Týdeník televize

Fellini děkuje panu Gottovi za setkání a dobré srdce.

Jsem šťastná, že to všechno tak hezky vyšlo. I sluníčko se na nás smálo!

Více fotografií naleznete zde: Setkání s Karlem Gottem 2003.

Zpět nahoru